Stále rostoucí populace a turismus klade vysoké nároky na omezené přírodní zdroje. Dle statistiky ACAPu navštíví oblast kolem Annapurny 76 000 turistů ročně a přibližně stejný počet nosičů a jiného pomocného personálu. Odlesňování, znečištění a zásahy člověka do krajiny ohrožují zachování přírodní krásy masívu Annapurny. Do ochrany přírody je dle koncepce projektu nutné zapojit co nejvíce místních obyvatel. Projekt proto zahrnuje školení provozovatelů hotýlků a restaurací ohledně používání alternativního paliva k vaření a ohřevu vody, dodržování hygienických nařízení a podporu kulturní hrdosti. Za úspěch ACAP považuje i problematické prosazení jednotného ceníku jídel v horských restauracích.

Jídelníček stejný jako u sousedů

ACAP prosadil v celé oblasti jednotný jídelní lístek a centrálně regulované ceny. I v té nejmenší špeluňce proto musí nabízet špagety, pizzu nebo jačí staek. Teorie se však často míjí s praxí, neboť ne všechny místní kuchařky umí tato jídla připravit. Špagety se sýrem mohou proto chápat i jako smažené nudle posypané sýrem.

Dalším problémem jsou centrálně stanovené ceny, které mají teoreticky odrážet skutečné náklady na přípravu jídla, tedy především na dopravu jednotlivých přísad do jídla ve vyšších nadmořských výškách. Ceny všech jídel ve skutečnosti stoupají bez ohledu na to, zda se jídlo vaří z místních vypěstovaných plodin, či z dovezených. Navíc pokud se majiteli resturace zdá nastavená cena příliš nízká, řeší svůj profit malou porcí, která nenasytí ani pětileté děcko.

Zavedení jednotných cen bylo zřejmě motivované myšlenkou, aby se turistům dostala ta nejlepší péče. Pokud budou ceny stejné, budou si turisté moci vybírat dle kvality poskytovaných služeb a nikoli dle cen v jídelním lístku. V praxi ale tato myšlenka nefunguje, neboť kvalitu poskytnutých služeb se turista dozví teprve ve chvíli, kdy mu objednané jídlo přistane na stole. A někdy je opravdu důvod k údivu. Na druhou stranu, pokud na vývěsní tabuli maličkého zapadlého hotýlku uvidíte česky napsáno "bramborák", je jisté, že zde umí vařit velmi dobře.

Hot shower v každé hliněné boudě

Dalším lákadlem na turisty je inzerování horké sprchy 24h denně. V některých hotýlkách opravdu mají zavedenou solární sprchu a je-li slunečný den, je večer i horká či alespoň vlažná sprcha. Ve většině případů však horká sprcha spočívá v kyblíku ohřáté vody. Ale i takový komfort je po náročném dnu příjemný.

I když teoreticky je smlouvání o cenu pokoje zakázáné, funguje především v první části trasy od Besi Saharu po Thorung-la Base Camp poměrně dobře taktika typu: "Budeme u Vás večeřet i snídat, dejte nám pokoj zadarmo nebo s výraznou slevou". Především početnější skupina má velkou šanci uspět. Toto již ale neplatí od Jomsonu dál k Pokaře, protože v této oblasti je turistů dostatek. Přiletí letadlem do nadmořské výšky 2 700 m.n.m. a odtud jdou pohodlně z kopce dolů směrem k Tatopani. Tito bohatí turisté již místní hoteliéry velmi zhýčkali. Stalo se nám, že hoteliér neměl chuť nám ukázat své pokoje, protože nemáme nosiče a průvodce a je proto jasné, že u něj žádnou "pořádnou útratu" neuděláme.

Kam plyne vstupné ACAPu

Vstupné do Chráněné oblasti Annapurna je poměrně vysoké a činí 2 000 nepálských rupií. Pro srovnání je třeba dodat, že vstupné do Národního parku Sagarmatha v okolí Everestu, který je zahrnut v seznamu UNESCO je pouze poloviční.

Po celé ploše Chráněné oblasti Annapurna je rozmístěno několik stanovišt ACAPu, která povolenky kontrolují. V první části okruhu byly kontroly spíše liknavé, ale od Jomsonu dolů bylo velmi těžké projít bez permitu. Kdo si povolení nekoupí předem v Káthmándů nebo Pokaře, zaplatí na místě dvojnásobný poplatek. Dalším nešvarem je skutečnost, že pokud se někomu nepodaří projít průsmyk Thorung-la kvůli špatnému počasí a bude se chtít podívat ještě z druhé strany masívu např. do základního tábora Annapurny, budou na něm úředníci vyžadovat nové povolení. Jakmile totiž jednou opustí Chráněnou oblast Annapurna, jeho povolení pozbývá platnosti.

Vstupné je prý použito na financování vzdělávání dětí a dospělých, budování infrastruktury, rozvíjení místních zdrojů příjmů, zachování přírodní a kulturní krásy a předávání informací o Chráněném území Annapurna turistům.

Od trekařů, kteří mají v úmyslu obejít celý masiv Annapurny vybírají téměř stejný poplatek také Maoisté (100 rupií na osobu a den). I když o této ceně se dá smlouvat, jedná se o další nepříjemný zásah do omezeného finančního rozpočtu. Co by asi řekli úředníci ACAPu, kdybychom jim oznámili, že povolení ke vstupu do oblasti jsme už zaplatili jejich kolegům Maoistům?

Text: Petra Bielinová (petra.bielinova@gmail.com)

Více informací: www.kmtnc.org.np