V Bangladéši působí běloši jako křesťanští misionáři, lékaři, učitelé či manažeři významných zahraničních firem. Proto i nás místní lidé automaticky považují za pracovníky nějaké neziskové organizace a ptají se, jakou práci zde vykonáváme. Do Bangladéše se prostě na dovolenou nejezdí. Přesto jsou zde hned tři místa zahrnutá na seznam kulturních a přírodních památek UNESCO.
Krásně barevná rikša zdobí každou bangladéšskou ulici. Stačí jen naskočit do vozíku zaklesnutého za jízdním kolem a vyhlídková jízda začíná. Najmutý rikšák šlape do pedálů jako o závod. Den co den se vrhá pod kola autobusů, jen aby projel křižovatkou co nejrychleji.
Bangladéš bezesporu patří mezi nejlevnější země, které jsme kdy navštívili. Kvalita jídla, ubytování i veřejné dopravy však naprosto odpovídá nízké ceně. Kamarádi v Čechách dokonce uzavírali sázky, jak dlouho to v Bangladéši vydržíme. Vydrželi jsme 19 dní a vlastně jsme chtěli zůstat ještě o týden déle.
Eid-ul-Azha je pro muslimy stejně důležitý, jako vánoční svátky pro nás. V Bangladéši se proto každý rok během ledna či února koná velké stěhování národů. V tento den chce být každý u své rodiny. Na ulicích se koná jeden dobytčí trh za druhým, mnoho firem i úřadů vyhlásí týdenní prázdniny a život v ulicích se na den či dva zcela zastaví. A nám nezbývá, než se zastavit společně s ostatními.
Když si člověk začne prohlížet indické nebo bangladéšské noviny, tak jej moc nepovzbudí k návštěvě nejchudší země světa. Celý bangladéšský tisk je jedna velká černá kronika. Sebevražedný útok, úkladná vražda, silniční nehoda ... to jsou denní zprávy celému bangladéšskému národu. Jsou to však zprávy i pro nás cestovatele. A jaká je realita?
Na cestě po Indii se nás jiní cestovatelé často ptali, proč chceme jet do Bangladéše. Je pravda, že tato země nemá mnoho turistických lákadel. Nejsou tu světoznámé památky jako v Indii, ani překrásné Himaláje jako v Nepálu. Místní lidé neumí anglicky a místo práce raději pořádají pravidelné celostátní stávky "hartaly". Cestování po Bangladéši však nejvíc znepříjemní neuvěřitelná úřednická šikana a...
Více
