Německá romantická cesta se stala pojmem od poloviny 19. století jako severo-jižní spojnice mezi rašeliništi pod Garmisch-Partenkirchenem a nejseverněji položenou bavorskou metropolí Wurtzburgem nad Mohanem. Výchozí městečko Murnau se proslavilo zejména malovaným domem Vasila Kandinského. Na cestě do Ellwangen podél řeky Jagzt se usazovali němečtí houslaři, inspirovaní genialitou  Stradiváriho. Městečká jako Nortlingen se vyznačují úplnými gotickými hradbami, renesančními radnicemi a halovými gotickými kostely. Německý duch byl odjakživa /již od sv.Metoděje/ moderován poutníky ze všech koutů Evropy. Cesta dvakrát kříží východo-západní dálniční koridory /Mnichov-Stuttgart, Norimberk-Frankfurt nad Mohanem/, mezi kterými se zejména po 2. světové válce proslavil turisticky nejatraktivnější Rothemburg ob der Tauber, kde se již v 16. století řezbář stal starostou a nejen rozumem předčil vojenského genarála 30.leté války Tillyho, ale i v pijatice. Dodnes oba svůj zápas ukazují v pohybu na fasádě radnice. V záhybech řeky Mohan se dodnes tradují strašidla ze Spessartu. Závěr romantické cesty je vínem proslulý kraj kolem města Wurtzburg, s gotickým mostem, barokními sochami, panoramatem hradu, kde se narodil český král Václav IV. a město, které později prostavil chebský rodák, barokní architekt Baltazar Neumann.