Každá rodina vyšle do soutěže dva své členy. Muži jsou rozděleni do dvou skupin a střílejí šípy do terče vzdáleného asi 30 metrů. Většina šípů lítá mimo vyznačený cíl. Kdo však trefí terč, získává pro své družstvo důležité body. Během závodění vyhrává kapela veselé melodie. Po každém soutěžním kole se sečtou dosažené body a celkové skóre je zapsáno na tabuli.

Jednotlivá soutěžní kola jsou prokládána hudební vložkou, která tvoří důležitou kulisu pro tanec tradičně oblečených žen. Tanec je velmi pomalý a na první pohled nekoresponduje s poměrně svižnou melodií, kterou udávají bubny a píšťaly. Ženy tvoří zástup a pomalu sunou nohy po podlaze. V rukou drží konce ozdobné šály a čas od času změní jejich polohu. Přestože se nejedná o dynamický tanec, sledovali jsme festival celé tři hodiny.

Čas od času zůstanou ženy sedět, a místo nich zaberou taneční prostor muži. Netančí však všichni, ale pouze ti, kteří předcházející kolo strefili cíl na terči. V tomto případě se jedná o jakýsi oslavný rituál jejich úspěchu. Tanec je naprosto stejný a většinou končí tím, že zástup mužů je doplněn ženami.

Oslava trvá celé dva dny. Není prakticky možné nevšimnout si právě probíhající slavnosti, neboť hudba je velmi hlasitá a je slyšet po celém údolí. Během lukostřeleckých závodů je všem hostům zdarma podáváno výborné jídlo a pití. Samotní účastníci slavnosti museli pro tento účel zaplatit 400 rupií za každou rodinu. Sami však dostanou jídlo a pití pouze pro dva muže, kteří střílejí na terč. Ostatní členové rodiny se mohou zúčatnit pouze tance a společného posezení. Turisté jsou vítáni, a pokud jsou přítomni během podávání jídla, dostanou i oni plný talíř rýže a zeleniny. Ostatní Indové však stojí za plotem a pouze z povzdálí poslouchají hudbu a sledují soutěž v lukostřelbě.

Text: Karel Wolf (karel.wolf@centrum.cz)