|
Sloní porodnice
Mezi jeden z nejhezčích a paradoxně také nejlevnějších zážitků v
Chitwanu patří návštěva farmy, kde jsou soustředěny slonice a jejich
potomci do tří let věku. V nevelkém areálu vzdáleném od Saurahy tři
snadné kilometry chůze chovají přibližně dvacet dospělých slonic a
jejich mláďata. V době naší návštěvy bylo přítomno čtrnáct slůňat ve
věku jeden měsíc až tři roky a jedna ze slonic byla březí.
Sloní puberťáci
Slonice jsou uvázané řetězem ke kůlu, ale slůňata mohou volně pobíhat.
První k nám přiběhli zhruba tříletí sloní puberťáci. Poměrně drsným
způsobem loudili nějakou dobrůtku. Silným chobotem do nás naráželi
takovou silou, že jsme několikrát vypadli z kamenitého chodníčku na
trávu. Kdo přistoupil na jejich hru, mohl se s dvoumetrovým slůnětem
honit po trávníku nebo z batohu vytáhnout nějakou tu sloní sušenku a
podávat jim ji přímo do chobotu. Tzv. sloní sušenky prodávali
provozovatelé farmy, a proto jsme měli jistotu, že jim naše dobrůtky
nemohou uškodit.
Sloní batole
Nejvíce času jsme ale strávili u jednoho z nejmladších slůňat. Asi
dvouměsíční "mrně" nám sahalo do pasu. Ještě se trochu bálo a
několikrát odběhlo do bezpečného úkrytu k matce. Vdycky se ale nechalo
na sušenku přilákat zpět. Zatímco si nemotorným chobotem strkalo
sušenku do tlamičky, tak jsme si mohli hladit jeho drsnou kůži a hrát s
měkkým chobotem. Za 50 rupek vstupného (asi 20Kč) jsme si zkrátka užili
spoustu legrace, která se u nás doma zažít nedá.
Výcvik dospělých slonů
Kolem tří let věku je slůně definitivně odděleno od matky a převezeno
na místo, kde se podrobí výcviku. Mladého slona je třeba co nejdříve
naučit poslouchat rozkazy jeho lidského velitele, tzv. mahuta. Mahut
sedí slonovi za krkem a vede jej jednoduchými příkazy, které mu udílí
bosými chodidly za uši. Výcvik je poměrně krátký, ale opravdu
intenzivní. Na začátku je třeba slona trochu vyhladovět, aby se stal
vnímavějším a měl motivaci se něco nového naučit. Později se slůně
zapřáhne mezi dva velmi dobře vycvičené slony a ti ho svýmy pohyby
usměrňují dle pokynů mahuta.
Sloní safari
Tradičním turistickým programem v Chitwanu je vyjížďka na cvičeném
slonu do džungle. Všichni samozřejmě doufají, že z bezpečné výšky
sloního hřbetu spatří nosorožce a většinou se to během dvouhodinové
jízdy skutečně podaří. Na nosorožce se koná masová výprava dvanácti či
více slonů. Komu se podaří narazit na nosorožce začne pískat a
přivolávat ostatní. Samotní sloni jsou také mírně vystrašení a začnou
hlasitě troubit na poplach.
Vlastní vyjížďka na houpajícím velikánovi není zrovna příjemná
záležitost. Po dobu dvouhodinové jízdy jsem nenašla žádnou pohodlnou
pozici a pravidelně jsem se mlátila o dřevěnou konstrukci sedla. Každý
cestující má vyhražen jeden roh čtverhranné ohrádky, sedí obkročmo
kolem rohového kůlku a stále do něj naráží. Společně s dalšími třemi
turisty pak vyhlíží, kdy se konečně objeví vytoužený nosorožec.
Nepohodlí je však rázem zapomenuto, narazí-li slon na nosorožce. Nám se
to podařilo až v posledních minutách jízdy. Najednou se lesem ozvalo
ustrašené kvičení. Slon narazil na nosorožce-juniora. Mládě obklopené
několika slony s turisty zmateně pobíhalo v kruhu a snažilo se
vyklouznout ze sevření. Povedlo se mu to v okamžiku, kdy na místo
dorazili další sloni s turisty. Ti, kteří již měli příležitost si
nosorožce prohlédnout v pronásledování mláděte nepokračovali. Ostatní
se rozeběhli do lesa, kde po pár minutách mládě opět dohonili. Ještě
posledních několik okamžiků jsme se mohli potěšit z podívané na
neobvyklé divoké zvíře. Z bezpečí sloního hřbetu je podívaná na
nosorožce opravdu velkým zážitkem.
Text: Petra Bielinová (petra.bielinova@gmail.com) |