Budeme rádi, pokud nás podpoříte vložením bannerů na vaše webové stránky. Odkaz prosím směrujte na http://www.KolemSveta.cz
Kintari Foundation o.s.
Nákupem šperků přispějete na školy v Indonésii.
Sponzorované odkazy
Šrinagar - město plné vojáků
Náš průvodce Lonely Planet z roku 2001 důrazně varoval před návštěvou Kašmíru. Přesto jsme velmi toužili navštívit město plné zeleně a především pak jezero Dal s hausbóty. Jaká tedy panuje atmosféra v dnešním Šrinagaru? To vám přiblíží následující řádky sepsané v září 2005, těsně před nástupem deštivých mozunů.
Bezpečnostní situace
Brzy po příjezdu do
Indie jsme začali sbírat informace o současné bezpečnostní situaci.
Ačkoli v novinových článcích čas od času zazněly informace o výbuchu
bomby či honbě za teroristy, všichni lidé živící se turistickým ruchem
tvrdili, že nyní je situace stabilizovaná a zvláště turistům že
nebezpečí nehrozí. Separatistické tendence nacionalistických hnutí se
prý turistů netýkají. Cesta do Šrinagaru je logickým zakončením
okruhu Dillí - Manalí - Ladakh - Šrinagar - Dillí. Na rozdíl od
pouštního Ladakhu je krajina kolem Šringaru překrásně zelená, plná
mohutných stromů a mnoha úrodných políček. V době míru musel být Kašmír
přímo turistickým rájem, neboť stejně jako Ladakh nabízí kromě lenošení
v hausbótu i mnoho příležitostí k pěší turistice. Po letech otevřených
bojů mezi Indií a Pákistánem je dnes konečně uzavřeno křehké příměří. Cesta
do Šrinagaru je tedy možná a relativně bezpečná, nikoliv však příjemná.
Silnice z Lehu je lemována stovkami vojáků v plné zbroji. Pocitu, že
jste se ocitli uprostřed válečného pole se ale nezbavíte ani ve
Šrinagaru. Na každé větší křižovatce ve městě stojí vojáky obsazená
střílna, obrněné auto, či alespoň dva tři vojáci se samopalem. Armádou
a ostatým drátem jsou střeženy i další strategická místa: mosty,
autobusové nádraží, úřady, školy či mešity.
Život na jezeře
K nejzajímavějším
zážitkům bezesporu patří romantika bydlení na hausbótu. Na mělčinách
jezera Dal se jich pohupuje přes 3000 a většina z nich zeje prázdnotou.
Bílou tvář zde hledáte jako jehlu v kupce sena a ani rychle se množící
indičtí turisté nedokáží naplnit kapacitu zdejších ubytovacích
možností. Výhodou
převisu nabídky nad poptávkou je stále poměrně levné bydlení v
přepychových pokojících s vyřezávaným starožitným nábytkem. I když
doba, kdy za pohádkový pokoj a tři jídla denně postačilo zaplatit 150
rupií, je již nenávratně pryč. Stinou stránkou však zůstává skutečnost,
že turistický půst v této oblasti trvá již několik let, a proto jsou
rodiny závislé na tomto příjmu hodně vyhladovělé. O každé maličkosti se
vede tvrdé smlouvání, které však nekončí úsměvem a srdečným podáním
ruky. Nedostatek peněz muslimy bolí, a dávají to najevo. Ve Šrinagaru
na hausbótech tradiční muslimská pohostinost prostě nefunguje. Kromě
hausbótů skrývá jezero Dal mnoho dalších příležitostí k poznávání a
rovněž k utrácení peněz. Pokud jste však dojeli na své cestě Indií až
sem, neměli byste v tomto okamžiku svou peněženku nekompromisně
uzavřít, neboť čas strávený na jezeře patří mezi nejlepší investice ve
Šrinagaru. Zeleninový
trh, který se odehrává mezi pátou a sedmou hodinou ranní uprostřed
plovoucích leknínů není pouhou turistickou atrakcí. Sjíždějí se
obchodníci z širokého okolí a nakupují nejrůznější zeleninu k vlastní
potřebě. Každý obsluhuje svou malou loďku pádlem ve tvaru srdce a do
poslední chvíle bojuje za co nejlepší možnou cenu. Projížďka na
ozdobné a k příjemnému poležení upravené loďce jménem "šikára" je
rovněž nezapomenutelný zážitek. Zatímco odpočíváte při šplouchání
pomalých vlnek, míjíte plovoucí zeleninové či leknínové zahrady, rybáře
nahazující sítě, prodejce s nejrůznějším zbožím či celé vesničky
postavené na vodě.
Mughalské zahrady
Šrinagar
se může pochlubit i několika zahradami, založenými v 17. století vládci
z dynastie Mughalů. Květiny i trávníky jsou velmi hezky upravené a
přesto se na nich smí piknikovat. Mnoho indických turistů zde tráví
krásné chvilky, stále se fotografují a mladíci se snaží s turisty
komunikovat. Terasovitý vzhled zahrady koresponduje s okolní kopcovitou
krajinou a vzrostlé stromy nabízejí dostatek stínu pro unavené
poutníky. Pokud si přimyslíte lavičky a odpadkové koše, budete se cítit
jako u nás doma.
Staré město
Za krátkou návštěvu stojí i
tzv. staré město, ačkoli vzhledem k všudypřítomné armádě se určitého
stísněného pocitu asi nezbavíte. Na rozdíl od arabských zemí jsou v
Kašmíru mešity přístupné i pro nemuslimy, a dokonce i zdarma. Ve
srovnání s nejznámějšími světovými mešitami jsou ovšem ty šrinagarské
jen chudými příbuznými co se týče velikosti i výzdoby. Absolutně
žádné architektonické zážitky si neslibujte od samotného starého města.
Typické asijské domky nalepené na sebe halabala tvoří tzv. historické
jádro města. Celkem slibně vypadá z dálky pevnost Hari Parbat, z blízka
je však z bezpečnostních důvodů nepřístupná. Za krátkou návštěvu
Šrinagar jistě stojí, ale výsledný pocit bývá spíše rozpačitý. Snad je
to tím, že na tvářích muslimských obyvatelů uvidíte úsměv jen v
okamžiku, kdy do jejich natažené ruky vložíte další peníze.
Přidat komentář
Zpět
