Když ráno vyjdeme do ulic Dillí, tak nám tečou do pěti minut kapky potu po zádech a po čele. Velmi rychle jsme přejali místní zvyk a sebou na městské výlety si bereme kapesník. Každou chvilku si pak s ním utíráme čelo a šnuptychl je za chvíli mokrý. Místní lidé však na pot používají malý froté ručníček a nosí ho přehozený přes rameno.

Po třech dnech strávených v parném hlavním městě tedy prcháme do hor. Lístky na vlak do Shimly jsme si koupili s dvoudenním předstihem, abychom si zajistili místa. Po 4 hodinách jízdy klasickou plochou krajinou protkanou políěky s kukuřicí nebo rýží se dostáváme do Kalky, kde přesedáme do malého úzkokolejného vláčku. Vagónky jsou jako pro panenky a my máme pro sebe naštěstí 4 sedačky. Stále z nás však leje jako z konve. Vedro je hodně nepříjemné, a tak si stále říkáme, že člověk si zvykne na všechno.

Lokomotiva houká a naše prťavé vagónky se dávají do pohybu. Z Kalky do Shimly to má být nějakých 60 km, ale potrvá to celých 5 hodin. Na cestě nastoupáme skoro 2000 výškových metrů. První hodina jízdy je hodně zajímavá. Velmi dlouhými esíčky postupně nabíráme výšku. V jednu chvíli se nám otevírá pohled z prudkého svahu dolů pod nás, kde jsme před pár minutami jeli. Z několika vrstev kolejí se tak opticky tvoří skoro schodiště. To stoupání do výšky mě fascinuje.

Projíždíme již několikátý tunel, bylo na něm napsáno číslo 25 a my jich máme projet 103. Je to úctyhodné číslo na téhle trati. Možná i proto tady jezdí úzkokolejka, protože udělat menší tunel je rychlejší. Po trati jsou postupně malé zastávky a sem tam nějaký domorodec nastoupí nebo vystoupí. Vetšina z cestujících však jede na konečnou do Shimly jako my. Před jedním tunelem je velká cedule, že právě vjíždíme do 2. nejdelšího tunelu na trase Kalka - Shimla. Měří přes 200 m.

Už jsme vystoupali konečně do 1000 m n.m. a teplota okolního vzduchu konečne spadla na příjemnějších 30°C. I vlhkost vzduchu už není tak nepříjemná jako v nížině. Přes otevřená okna nám do vlaku proudí příjemný vzdoušek.

Vedle tunelu jsou pro nás příjemným zpestřením i vysoké mostní konstrukce, které v některých místech vypadají jako dávné římské akvadukty. Mají překrásné oblouky a tak se snažíme udělat v té rychlosti co nejpovedenější fotku.
Ke konci jízdy, když už projíždíme nějaký 90. tunel, tak se noříme do vysokých mraku. Jsme ve státě Himachalpradesh, kde je v červenci a srpnu velmi výrazné monzunové období. Během dvou měsíců tady spadne skoro 5x více srážek než v jiných měsících. Počasí nenechá na sebe dlouho čekat a už lije jako z konve.

Po pěti náročných hodinách konečně přijíždíme do 2200 m n.m. V Shimle je moc příjemně, ale i když neprší, tak kvůli mrakům nejsou výhledy tak dechberoucí jako by byly v zimním období. Proto zítra ráno pokračujeme dál směrem na sever do státu Jammu a Kašmír, do Ladakhu. Oblast je na sever od velkého himálajského hřebene a tam je podnebí z celého roku právě ted nejlepší.

Fakta o železnici:
Návrh 95 km železnice Kalka - Shimla byl připraven již v listopadu 1847, ale samotná výstavba začala až po otevření železnice z Dillí do Kalky dne 3. ledna 1891. K dopravě byla konečně otevřena 9. listopadu 1903 za účasti viceroayality Lorda Curazona. Železnice Kalka - Shimla má na své trase 102 tunelů postavených v letech 1900 až 1903, které tvoří 8 % celkové délky trasy. Během výstavby tunelů byla k osvětlení používána velká zrcadla. Kupodivu jsou tato zrcadla stále používána při udržovacích pracích. Nejdelší tunel č. 33 je pojmenován po Ing. Barogovi, který byl zodpovědný za konstrukci tunelů. Ocelových mostů je na trati velmi málo. Většinou to jsou viadukty, několika obloukové galerie, které jsou příkladem dávného římského stavebního umění. V Guinessově knize "Rail Facts & Feats" je tato železnice popsána jako nejužší stavba ("The Greatest Narrow Gauge Engineering Feat In India").

Text: Karel Wolf (karel.wolf@centrum.cz)