Afghánistán 2017

DENÍK Z CESTY PO AFGANISTÁNU:
1. díl: AFGHÁNSKÝ VACHÁN – BUSKAŠI A OPIUM
Původně jsme zde měli šplhat na nejvyšší horu Afghánistánu – Nošak, vysoký 7 a půl kilometru. Důsledkem úspěšného červencového výstupu na obávaný peruánský Huascarán byla má operace menisku. Horolezectví v Afgoši odsouvám na příští sezonu a vychutnáme si Hindúkúš i Pamír jinak. Na koních se dostáváme až k hranici Pákistánu, nejen brody jsou dobrodružné. Domácí kouří všudypřítomné opium bez zábran. Ležící požitkář se vždy kroutí kolem plamínku, nad kterým „opaluje“ hrudku opia ! Ochutnáte přetavenou vůni makovic? Skromné chýše skrývají překvapivě barevný život. Karmínové ženy ve zdobných červených oděvech kralují hliněné peci, ze které kouzlí skvělé placky. Zvyklostí je pohostinnost na dřeň. Přestože mají málo, rozdělí se o vše. Všude se podává čaj a chléb – bez příloh. Na rozdíl od Indie zde mají jen samotné placky, žádné zdobení zeleninkou či brambůrkem. Chlebový rituál se odehraje v každé domácnosti. Vrcholem našeho Pamíru je BUSKAŠI – souboj jezdců na koních o bezhlavého berana. Při vášních divoké hry dochází často ke zranění jezdců či koní, někdy i k úmrtí. Tady při souboji koní převažuje smích. Úsměvy tak typické pro celý náš afghánský pobyt.