ANTARKTIDA, PANENSKÉ LEZENÍ

Naše trojice horolezců - Marek Holeček, Vladimír Jošt a já jsme vyrazili "na lehko" bez bivakování. V daném období je světlo i v noci. Bylo to psycho na 24 hodin. Že nesmíme ztratit pozornost, že nesmíme polevit v absolutní koncentraci, věděl každý z nás. Tak dlouhé permanentně intenzivní soustředění jsem nikdy v životě nezažil. Viděli jsme kolem padat laviny, museli projít rozbitým ledovcem, přes okrajkové převěje, překonat vzdušné sněhové varhany, prokopat se převějí a zdolat kolmé ledové frkance. A vlastně bez zajištění. Lano mezi námi bylo v zásadě psychickou berličkou.Stoupali jsme všichni současně. Za celý výstup jsme mohli zavrtat jen čtyři ledovcové šrouby – jistící body sporné kvality. Každý věděl, že nesmí udělat chybu. Jedinou ochranou byla rychlost. Přitom se cestou otevíraly úžasné pohledy dolů na moře, zátoky, fjordy, hladinu s plovoucími krami. Současně jsem vnímal ten úžasný klid. Pokračování rozhovoru ZDE >> www.5plus2.cz