Balkán a Kyrgyzstán - Bikepackingové závody

Přijďte si poslechnout Peggy jaké bylo zákulisí jejího nejšílenějšího závodního roku. Za poslední dva roky změnila snad úplně všechno. Přiblížit se těm nejlepším byl vždycky její sen. Jak se změnil její přístup k tréninku, k výživě, spánku i setupu kola? Jak probíhá příprava a následná regenerace před závody jako je např. Silk Road Mountain Race v Kyrgyzstánu?

Vytrvalost, tajemství úspěchu

Velký cíl dává životu velký smysl. Takové je životní heslo Peggy Marvanové, která letos ovládla sérii dvou extrémních závodů.

1330 kilometrů v sedle kola, pár hodin spánku někde schoulená v lese, mezitím několik za jízdy snězených burků a zmrzlin. Tak by se to dala ve zkratce shrnout účast Peggy na závodě vedoucího přes čtyři země na Balkáně. Peggy ho ovládla. Do cíle dorazila nejen jako první žena, ale jako celkově čtvrtý finisher po 5 dnech a 11 hodinách.

“Poslední den jsem ujížděla dvěma závodníkům. Na vcelku rovinatém konci jsem se přes 100 kilometrů hnala do cíle maximální intenzitou. Neustále jsem se ohlížela za sebe, jestli mě nedojíždí. Na asfaltové rovince jsem si přišla jako bych jela časovku na Tour. Zalehla jsem do hrazdy a valila. Byla jsem přesvědčená, že kdyby to byla časovka, vyhrála bych. Ale co by byla dobrá výhra za časovku po skoro 1300 kilometrch v nohách? Poukaz do psychiatrické léčebny.

Dva měsíce na to se Peggy ocitá na startu Silk Road Mountain Race v Kyrgyzstánu. Čeká ji trať dlouhá 1800 kilometrů, vysoká nadmořská výška, silný vítr a mrazivé teploty. Nebude to snadné. Sjela se tu největší konkurence všech dob. Neoficiální mistrovství světa v bikepackingu? Dalo by se tomu tak říct.

“Moje halucinace nemají mezí. Padám do halucinací v halucinacích a ztrácím se. Usínám a probouzím se a není jasné co je sen a co skutečnost. Nevím, co tu dělám ani kdo jsem. Něco uvnitř mi ukazuje čáru a šipku, po které mám jet. Snad je to poslední špetka rozumu, co mi zbyla.

Jak to celé dopadlo?

To se dozvíte na přednášce.