10 LET DOBRÉHO CESTOVÁNÍ V TIBETU

Víte, že v Malém Tibetu mají dítě adoptované i bohaté rodiny? Nebo, že ve vesnici o 200 obyvatelích postavili dvě české organizace každá vlastní školu. Víte, že Brontosauři v Himálajích to s tamními dětmi vůbec nemyslí dobře, když ve škole není kávovar? Víte, že jeden obyvatel Malého Tibetu dostal k narozeninám ze zahraniční pračku, kterou 10 nepoužil, protože neměl, vodu, prášek a odpad?

O tom, zda rozvojová pomoc lidem třetího světa pomáhá nebo škodí vám poví Jiří Sázel, ředitel jediné české neziskovky spolufinancované 14. Dalajlámou s názvem Brontosauři v Himálajích. Jirka jezdí do Malého Tibetu 10 let a obyvatelům vesnice Mulbekh pomáhá realizovat komplexní rozvojový plán jejich školy.

Ukázka z přednášky

V rámci mé první dobrovolnické cesty do Malého Tibetu jsme společně se skupinou dobrovolníků pomáhali vykopávat základy klášteru vesnice Sapi, což je krásná vesnice v odlehlé části Malého Tibetu běžným turistům zcela skryta. V průběhu týdenní pobytu panovala ve skupině 10 dobrovolníků až náboženská atmosféra – například se dobrovolníci mezi sebou povzbuzovali kdo z nich vykope více.

Na konci pobytu za námi přišli místní obyvatele s omluvou, že ty základy mají být o dva metry vedle. To byla pro skupinu velká rána a některé holky začali brečet a říkali „jak nám to ti hajzly mohli udělat“. Když to místní viděli, tak se rozhodli, že zachrání situaci a prohlásili, že nemáme být smutní, že už jede bagr, který to celé vykope.

Skutečně další den už byl na stavbě bagr, který v průběhu rozlučkové ceremonie mezi místními a dobrovolníky, párkrát máchl lopatou a všechno už bylo správně. Místní dobrovolníkům uctivě děkovali za jejich pomoc, vyčíslovali na kolik životů dopředu si zlepšili karmu a u toho se mimochodem zmínili, že ten bagr je hrozně drahý a jestli by ně něj něco přispěli.