Na koni Kyrgyzstánem

Sednout si na několik měsíců do tvrdého pasteveckého sedla a cválat po planinách střední Asie, bylo Lucčiným snem už od malička. Jsou to ty širé stepi z pohádek, kde si snad každé dítě od koní vždycky představuje, jak naskočí na vraného hřebce a tryskem pádí v záři zapadajícího slunce několik hodin vstříc rovnému horizontu. A od čeho jsou dětské sny? Od toho, aby se plnily. Takže po několika letech intenzivní přípravy, denního ježdění na koni, učení se uzbečtiny a čtení knih longridingu nastal čas se nechat maršrutkou vyplivnout někde na středoasijské vesnici a všechny nabyté znalosti na cestě zúročit. No, ptáte se nedočkavě - a jaké to je? To vám prozradí následující přednáška pro koňáky i ostatní ztřeštěné cestovatele, které zajímá příroda, hory, místní lidi... a taky to, že s koňmi se do žádné památky prostě nepodíváte. Ani do hotelu. Ani do obchodu. Ani do bazénu. Oni ty kopyta na koberci místního muzea nevidí moc rádi.