Růžovými tuktuky Jižní Amerikou

Jestli tyto motorizované tříkolky nebyly pro něco stavěné, tak je to naše cesta. Tisíce kilometrů po prašných silnicích plných kamenů a výmolů. Brody přes řeky a výjezdy do téměř pět tisíc metrů nad mořem. Ale my ve vzduchu větříme dobrodružství, opravdové holčičí dobrodružství!

Naše tuktuky jsme pořídily v Kolumbii. Nechaly je nastříkat na růžovo, připevnily expediční světla a vyrazily na jih Jižní Ameriky. Naplánovaly jsme si trasu dlouhou 5 555km. Vedla z Kolumbie přes Ekvádor, Peru až do Bolívie, kde se také nacházel náš cíl – největší solná pláň na světě, jedno velké bílé nic – Salar de Uyuni.

Naše plány se ale brzy zvrtly a taková argentinská telenovela by byla proti nám jen slabý odvar. Vyjížděly jsme v pěti, po pouhých sedmi týdnech na cestě jsme zbyly tři. Za další čtyři týdny se k nám přidala nová posila týmu Lucie. Vydržela ale jen čtrnáct dní. Kvůli zdravotním komplikacím se musela ze dne na den vrátit domů. Lucka, Eliška, Šárka a dva růžové tuktuky pokračovaly dál. Spaly jsme kde se dalo – ve věznici, v Amazonii, v mrazivých výšinách nejvyšších hor Jižní Ameriky. A po téměř čtyřech měsících nepohodlné jízdy dojely do cíle. Naše hodometry ukazovaly 9 096 km.

Nechat tuktuky v Bolívii? To rozhodně ne! A tak jsme se rozhodly, že je musíme dovézt do jednoho z jihoamerických přístavů a poslat do Evropy, do Česka. Naše cesta se tak protáhla na konečných 13 000 km, ale tuktuky máme doma a můžeme plánovat další holčičí dobrodružství.