Špicberky a lední medvědi

Šedobílá pustina bez dalších lodí nebo známky civilizace na pobřeží. Občas slyšíme jen praskání ledu pod naší lodí a odlamování ledovců ve fjordech. Místo, kde se zvířata nebojí, ale zvědavě natahují krky, aby nás lépe poznala. V mnoha případech vidí člověka poprvé v životě. Miluji dobrodružství, když jsem v odlehlých oblastech světa a mám příležitost dozvědět se něco o přírodě, něco fotografovat.

Když jsem o cestě za medvědem ledním před třemi lety poprvé uvažoval, trochu jsem měl obavy, aby nás v létě led pustil dostatečně vysoko na sever a já je poznal tam, kde je to pro ně nepřirozenější, na plovoucích ledových krách a sněhu. Po rozmýšlení nad termínem mi vycházelo, že nejlepší bude polovina července. Lodí se můžeme dostat třeba až za 80° severní šířky a okolo nás by mohlo být spousta plujícího ledu. V ideálním případě obsazená ledním medvědem hodujícím na tuleňovi. Bohužel, takto příroda nefunguje. Každý rok je jiný.